13.-15.11.2020 Tradiční svatomartinské husí a zvěřinové hody

13.-15.11.2020 Tradiční svatomartinské husí a zvěřinové hody

Křupavá kůrčička a neodolatelná vůně. Svatomartinské hody začínají.

Pečená husa, nadýchaný knedlík a výtečné zelí k svátku svatého Martina patří. A navíc se říká, že kdo Svatomartinskou husu neochutná, bude rok hladovět.

Proto vás srdečně zveme na svatomartinskou husu , abyste nemuseli zůstat celý nadcházející rok o hladu a zároveň si vychutnali nejen tuto tradiční  delikatesu, poseděli v příjemném prostředí u mladého vína z naší produkce.

Chcete zažít něco autentického, přitom si pochutnat? Neváhejte a rezervujte si svá místa.

Podzim je rámovaný mnoha lidovými tradicemi, nejznámější jsou bezesporu posvícení a hody, spojené s dobrým jídlem a pitím. Jedním z nejoblíbenějších byly a jsou hody svatomartinské. Svátek svatého Martina 11. listopadu byl v minulosti zlomem v tradičním životě na vesnici, protože znamenal začátek dlouhé zimy a lidé se posilňovali před adventním půstem. Svatomartinská tradice je živá i dnes, kdy na stole nesmí chybět dozlatova vypečená husa se zelím, martinské koláče a mladé víno.

K svátku Martina neodmyslitelně patří nejen pranostika o příjezdu na bílém koni, ale traduje se hned několik pověstí.

Jedna  praví, že když měl být svatý Martin jmenován biskupem, z vrozené skromnosti se před touto poctou ukryl do husince. Místo toho, aby husy Martinovu skrýš bránily, zradily jej svým kejháním, a proto skončily na pekáči.

Jiná legenda říká, že husy svojí hlučností neustále přerušovaly Martinovo kázání. Za trest tak pykají na svatomartinské tabuli. Mezi lidmi však tyto pověsti nejsou příliš známé.

Oproti tomu se kulturní a sociální antropologie na tradici svatomartinské husy dívá poněkud střízlivěji. Z jejího pohledu byl svátek Martina důležitým mezníkem v hospodářském roce. K tomuto dni odcházeli děvečky a čeledíni ze služby, sčítaly se ztráty a výnosy, konaly obecní hromady. Hospodáři zabíjeli vykrmenou drůbež, která nebyla vhodná na chov. Pečení hus tak mělo racionální důvody.

Ať tak, či onak, jisté je, že tradice se zachovala do dneška, alespoň u nás, na Skaláku ano.